K zamyšlení: Proč se zabývat problematikou vzdělávání
Proč se zabývat tematikou vzdělávání, když nejsme ani pedagogové, ani školský odbor a řešíme spolu téma sociálního vyloučení? Fakt, že spolu témata velmi úzce souvisí, je vám jistě známý, vzdělání bývá metaforicky nazýváno sociálním výtahem, je dobré ale shrnout poznatky, které se týkají sociálních nerovností ve vzdělávání a také krajských specifik v ústeckém regionu.
V České republice je úspěch ve vzdělávání výrazně závislý na sociálně-ekonomickém statusu rodiny, v níž dítě vyrůstá: Česko dokonce patří mezi 6 zemí OECD, kde je tato závislost největší (OECD 2025, OECD Economic Surveys: Czechia 2025 | OECD). Pravděpodobnost, že dítě vyrůstající ve znevýhodňujícím prostředí dosáhne školního úspěchu je tedy menší než ve většině rozvinutých zemí. Škole se nedaří sociální rozdíly mezi dětmi stírat, naopak je reprodukuje nebo posiluje. Konkrétně se to v českém prostředí projevuje v různé kvalitě škol - děti z “lepších” rodin chodí do lepších škol a zajistí si tak lepší vzdělávací výsledky i šance do budoucna. Ostatní se pohybují v šedém průměru nebo zaostávajících extrémech (Prokop, 2019).
A zde se dostáváme k regionálním rozdílům. Co říci o Ústeckém kraji v souvislosti se vzděláváním?
jsme krajem s druhým nejmenším podílem vysokoškolsky vzdělaných osob (10 %)
naopak podíl osob se základním vzděláním je nejvyšší (11 %)
nízký podíl využívání předškolních zařízení, nahrazovaný rodinnou nebo příbuzenskou péčí
nejvyšší počet žáků opakujících ročník
nejvyšší podíl předčasných odchodů ze vzdělávání (9 % ukončuje ZŠ v jiném než 9. ročníku)
jeden z nejvyšších podílů etnicky segregovaných škol (Segregované školy najdeme téměř v každém kraji. Odpovědnost nesou obce, potřebují ale podporu státu)
vysoký až silně vysoký index vzdělávací neúspěšnosti (PAQ Research, index vzniklý z faktorové analýzy složený z absencí, propadání a nedokončování základního vzdělání)
nejnižší podíl gymnazistů
nejmenší úspěšnost u maturity